Milí rodiče,
konečně se přiblížil závěr školního roku a my všichni „školou povinní“ čekáme, až nám vysvědčení otevře dveře k prázdninám. To je jedna z funkcí vysvědčení, ta důležitější pro děti. Ta druhá, důležitější pro rodiče, je hodnotící. Vysvědčení totiž říká, jak se žákovi letos dařilo.
A tak je ke konci školního roku obvyklá nervozita u žáků, kteří myslí na to „aby ty známky vyšly“. A nemenší je i u učitelů, kteří přemýšlí nad tím, aby ve známce vše zohlednili a aby byli spravedliví. Známka je totiž zjednodušeným výsledkem mnoha proměnných. Není tedy tak podstatné, jaká výsledná známka je, ale co a jak se dítě v průběhu roku naučilo, jak zvládá životní dovednosti a jak je spokojené.
A v tomto duchu přistupme i k vysvědčení. Zkuste si s dítětem říct, co se letos naučilo, co se mu podařilo, co už samo zvládne. Oceňte jeho snahu.
Věřte mi, že během těch desíti měsíců se snažilo každé dítě. Jsem s nimi ve škole a vidím to. Vidím i tu nespravedlnost, kdy jeden se učit nemusí a má jedničky a druhý se vážně snaží, ale jedničky jsou pro něj nedosažitelné. V tomto nelze nikoho srovnávat. Každé dítě je jedinečná kombinace vlastností a dovedností. Co mají ale všechny děti společné je touha po uznání, po ocenění a po pochopení. Pochvalte tedy, co k pochválení je. Ty nejlepší známky, i když jsou to dvojky nebo trojky. Oceňte jeho výdrž. V případě zklamání nebo neúspěchu jej ujistěte o tom, že se dílo sice nezdařilo, ale svět se kvůli tomu neboří (vždyť upřímně kde vy máte svá vysvědčení a jak vypadaly?).
Ty nejhorší známky hned neřešte, nekritizujte, nekřičte. Takový postup stejně nic nepřinese. Stejně jako nic nepřinese dohánění učiva o prázdninách. Kdo by si bral na dovolenou nedokončenou práci? Až si dítě odpočine, pak můžete vymyslet řešení nebo strategie na další školní rok.
Teď ale otevřete dveře prázdninám.
Přeji vám všem, abyste si je užili, nabrali sílu a chuť se do toho v září pustit znovu.
Kristýna Hrichová, školní psycholog
